Ahoj,

jmenuji se Popelnicová kráska Ennie. Určitě vás tohle jméno zaujalo a ptáte se, jak vzniklo? Tak já vám napíšu, jak to vše vzniklo. Ještě abych dodala, jsem hluchá, proto jsem ležela u popelnice, asi se jim to nelíbilo. Byl hezký teplý den a já si užívala na zahradě. Šla jsem si na chvíli lehnout do měkké trávy, která byla ve stínu. Z ničeho nic jsem cítila, jak mě někdo uchopil a někam mě vedl. Říkala jsem si super, jdeme asi na procházku, ale nastoupily jsme do nějakého vozu. Bylo to tam velmi zvláštní, pořád se to nějak hýbalo, doleva, doprava a najednou se zastavilo. Otevřeli se dveře a já viděla, jak zachází slunce. Bylo už šero a my jsme došli k nějakým velkým krabicím, kde to hrozně smrdělo a nikdo tam nebyl. Ta vysoká postava, která chodila po dvou, mě tam nechala uvázanou. Ze začátku jsem si říkala, že jde asi do obchodu. Jenomže pak už byla tma a já už ani nevěděla co se děje. Usnula jsem a probudila se k ránu. Otevřela jsem oči a stáli nade mnou zase ti dvounozí, ale ti samí to nebyli. Cítila jsem v nich úplně něco jiného, uchopili mě a zase vzali do auta. Přijeli jsme k nějaké bráně, kde jsem cítila samé ostatní pejsky. Hned jak jsme vystoupili tak mě zase odložili do nějakého kotce. Usnula jsem a k večeru si pro mě zase přišli. Vzali mě do nějaké místnosti, kde byly samé světla. Tam mi píchly velikou injekci a dali mi nějaký prášek. Celých 13 dní jsem byla v tom kotci, kde byli i ostatní pejsci. Ale co se stalo, přišla pro mě slečna, která mě krmila a vzala mě sebou do náruče. Přešli jsme venek a přišli zase do nějaké místnosti, kde byla jedna menší dvounožka. Ta si mě vzala hned do náruče a začala pusinkovat, tohle jsem snad nikdy nezažila, bylo to neuvěřitelně krásné. Položila mě na zem a zavolala něco jako "pocem". Vůbec jsem tomu nerozuměla, ale vynořil se takový veliký hnědý pes. Byl obrovský a jmenoval se canisterapeutický pes. Měl to takhle napsané na vestičce. Doufám, že jí nebude vadit, že jsem hluchá, protože kvůli toho mě přeci vyhodili. Ta mě vzala ven na trávu, kde jsem běhala s tím velikým psem. Najednou si podaly ty dvě dvounožky ruku a řekly si nashledanou. Šli jsme zase do velikého vozu a jeli pryč. Ten den byl pro mě velice náročný, přešla jsem z místa na místo, kde jsem to vůbec neznala. Uviděla jsem takový obří dům, kde se otevřeli dveře. Těm dveřím se říkalo domov.

Doufám, že jste si tenhle příběh přečetli a už víte, proč jsem Popelnicová kráska Ennie. Jinak teď se mám dobře. Mamice o mě pečuje a pořád děláme nějaké blbosti. Jsem hrozný skokan, prý jsem ta nejlepší fenečka, kterou kdy měla. Myslím, že kdybych to měla rozepsat, tak už by to nikdo nečetl, tak aspoň takhle. Proto říkám, jestli chceš udělat radost někomu, ale i sobě tak NEKUPUJ, ale ADOPTUJ.